Šetříte v létě špatně? Stažená okénka vás mohou vyjít dráž než zapnutá klima

Klimatizace je většinou zmiňovaná jako něco, co spotřebu auta navyšuje. Asi vás tedy překvapuje, že píšu o tom, jak spotřebu snižuje . Skutečně to tak ale je, když se správně používá.

Spotřeba klimatizace se odvíjí od času, ne od kilometrů

Spotřeba klimatizace totiž není závislá na počtu najetých kilometrů, ale na výkonu klimatizace a času jejího chodu. Když tedy při určité venkovní teplotě je spotřeba klimatizace třeba půl litru za hodinu, záleží na tom, jak rychle jedu, aby bylo možné to přepočítat na litry na 100 kilometrů.

Běžná průměrná rychlost v kombinovaném provozu na horní hranici rychlostních limitů je okolo 60 kilometrů za hodinu a při ní to tedy vychází na 0,8  l/100  km. Ve městě je ale průměrná rychlost, zejména kvůli zastávkám u semaforů, většinou pod 30 kilometrů za hodinu.

Při této rychlosti už si klimatizace za stejných podmínek a nastavení vezme 1,7  l/100  km. Během jízd po Praze jsem mnohokrát zažil, že kvůli kolonám byla průměrná rychlost pod 15  kilometrů za hodinu. Při této rychlosti už je spotřeba klimatizace 3,3 l/100 km.

Když pak jedete po dálnici, řekněme že průměrnou rychlostí 100  kilometrů za hodinu, spotřeba klimatizace je pouze půl litru na 100  kilometrů. Při 130kilometrové rychlosti, tedy maximální povolené na většině dálnic u nás i v Evropě, to pak vychází na necelých 0,4 l/100 km.

Otevřená okna fungují jako neviditelná brzda

Jezdit v parných dnech v zavřeném autě bez klimatizace a se zavřenými okny je nesmysl, takže druhá možnost jsou otevřená okénka. Tam je ale efekt opačný. Při nízkých rychlostech má navýšení aerodynamického odporu kvůli otevřeným oknům minimální vliv na spotřebu. S rostoucí rychlostí ale prudce stoupá celkový odpor vzduchu.

Zjednodušeně řečeno, zdvojnásobení rychlosti zvýší odpor vzduchu čtyřikrát. Není dost dat na určení přesné hranice rychlosti, která se navíc u různých aut bude lišit. Zvýšený odpor vzduchu s sebou ale nese i zhoršený komfort zejména v podobě aerodynamického hluku. A právě tím komfortem se řídím.

Jak správně používat klimatizaci pro maximální komfort i úsporu?

Když otevřená okna přestávají být komfortní, zavírám je a pouštím klimatizaci. Zbývá tedy jen správné nastavení teploty. Zde se snažím zvolit teplotu tak, aby nebyla příliš nízká, protože čím nižší nastavená teplota na klimatizaci, tím vyšší výkon klimatizace a tedy její spotřeba. Většinou volím teplotu mezi 22 a 23 stupni, která je sice výrazně nižší, než ta venkovní, ale udržet ji nestojí tolik energie, jako třeba udržování teploty 20 stupňů.

To je lepší i kvůli tomu, že těla posádky nedostávají tak velké teplotní šoky při nástupu do auta a poté při vystupování z něj. Na to je lepší automatická klimatizace, na které lze nastavit teplotu, kterou klimatizace automaticky v autě udržuje. U manuální klimatizace hrozí riziko, že při nastavení vysokého výkonu teplota v autě klesá tak pomalu, že si posádka na teplotu zvykne a nepozná, že je v autě nepřirozeně nízká teplota. Kromě vyšší spotřeby to pak s sebou nese i teplotní šok při vystupování z auta.

Také dělám to, že už při příchodu k autu podržením tlačítka pro odemykání na dálku otevřu okna, aby se „skleník“ v autě vyvětral. Pokud pustím klimatizaci hned, ušetřím ji toho nejvyššího výkonu a nástup do auta je tak jako tak příjemnější. Některé vozy tuto funkci nemají, ale v poslední době se s ní setkávám i u vozů například korejské produkce, které ji dříve nemívaly.

Každopádně platí, že při nízkých rychlostech se z hlediska spotřeby více vyplatí otevřená okénka (a pro spoustu lidí je to příjemnější) a se zvyšující se rychlostí, když už otevřená okénka přestávají být komfortní, se vyplatí spíše klimatizace, která je zároveň ve vyšších rychlostech komfortnější.

Že klimatizace spotřebu zvyšuje je typicky letní mýtus, ale pokud vás zajímají další tipy, jak snížit spotřebu, emise i výdaje za auto, připravil jsem menší videokurz, ve kterém vám ukážu 5 nejčastějších chyb, kvůli kterým zbytečně platíte víc za palivo i servis auta.

Marek Tomíšek

Autor a lektor kurzu Spotřeba pod kontrolou